Jak poznat, že jste závislí na práci?

 Myslíte pořád jen na práci? Nemusí to být nutně signál toho, že vás daná práce naplňuje a baví, ale může to být zapříčiněno z jiného důvodu, a sice z toho důvodu, že jste prostě jen workoholiky. A to není něco, čím byste se mohli chlubit, je to diagnóza, kterou následuje léčba závislosti. Workoholismus je totiž skutečně velký problém, který může vést až k černým scénářům a úmrtí po stránce osobní. Pojďme si proto říct, jak workoholismus rozpoznat a zavčasu proti němu zakročit.

Když pracovní den nemá osm hodin

Říká se tomu „ctnostná závislost”. A je to scénář, který nastupuje na scénu při všech závislostech, ať už jsou na drogách, lécích nebo práci. Je to stav, při kterém se na jednu stranu bojujeme s alkoholem, drogami nebo prací, ale na druhou stranu si bez toho nedokážeme představit svůj volný čas.

V případě workoholismu platí, že pracovní den má více jak osm hodin. Jenže ve skutečnosti by pracovní den měl mít hodin osm. Pracujete tak pilně a neúnavně, čas ubíhá jako splašený a vy najednou nemá žádný pojem o čase. Tato pomyslná ctnostná závislost je něco, co řada zaměstnavatelů vidí jako pozitivum, protože je to ukázka toho, že pracovníci dokážou do dané práce skutečně vynaložit maximum.

Nespavost, migrény, kolaps

Workoholika velmi často nepoznáte na první dobrou, protože se jeví jako člověk oddaný práci. Jenže ve skutečnosti tkví právě v tomto velký problém – oddanost k práci může být velmi často až zdravotně závadná.

Při závislosti na práci se mohou objevit nechtěné stany, jako jsou migrény, nespavost a kolaps, ke kterému všechno ostatní vede. Člověk automaticky upozaďuje soukromí a práci bere jako hlavní prioritu a náplň svého celého života.

Ze začátku (a podobu nadcházejících několika let) je také člověk velmi zapálený a šťastný, že může vykonávat práci, která ho skutečně baví. Jenže poté se z původního koníčku stává spíše důsledek syndromu vyhoření, kdy z původního zápalu člověk neví, co je vlastně jeho smyslem.